Prague Design Week 2019 pro nás byl přínosný v celé řadě ohledů. Kromě jiného jsme se rozhodli spojit workshop s konkrétním projektem a to výrobou hlavní ceny pro Slet československých letadel. Cena nese jméno Jiřího Kobrleho, našeho věhlasného akrobata, excelentního pilota a instruktora, který svým celoživotním působením v oblasti výrazně přispěl k dobrému jménu českému letectví.
Naším úkolem bylo zpracovat cenu tak, aby zastupovala letectví jako celek. Především pak období československého letectví. Tomu jednoznačně vévodí letouny zlínské výroby Z-42. Rozhodli jsme se tedy zaměřit tímto směrem a prozkoumat, jestli bychom nemohli použít a symbolicky zvýraznit některou část letadla. A mohli! Velmi rychle bylo jasné, že jsme úplně propadli tvarům vrtule. Z-42 má nádherně krojené listy vrtule. Je to od začátku do konce živý organismus. Ne jen nějaká natočená placka. Masa listu vrtule se od rotoru elegantně táhne a zužuje ke konci, kde je čistým řezem zakrojená podobně jako japonská katana. Snoubí se v ní tak něžné křivky s ostrými a jasnými tahy.
Ideální také bylo, že Z-42 má dva listy vrtule, není tedy nijak problematické celou vrtuli rozdělit na půl, jak by to bylo například u Z-242 L, která má 3 a která navíc nemá tak hezky kontrastně ostré zakončení listu.
Oproti jiným částem letadla, jako křídlu, směrovce, výfuku motoru a dalším, má navíc jednu výhodu a to sice těžiště. Pokud bychom ji vymodelovali i s rotorem, byla by vrtule stabilní. Už samotný list vrtule má masu a tedy i těžiště blíže k rotoru, spolu s rotorem samotným by bylo vše vyřešeno. Bylo ale nutné rozhodnout, kudy rotorem vést řez. Nabízí se samozřejmě střed, jenže tam jednak hrozí oděr ostré hrany půlky rotoru a onak není tak úplně jasné, co ta půlka vlastně je. Ten tvar není úplně čitelný a nepůsobí příliš majestátně. Bylo nám jasné, že to budeme muset v budoucnu změnit.
Máme ale nyní v ruce jasný symbol, se kterým se dá do budoucna pracovat.